V druhé polovině 19. století je ovšem i tak Stradouň radikální v názorech na českou historii a radní podporují postavení pomníku Jana Žižky. V obci je i připomínáno výročí narození Jana Amose Komenského. V druhé polovině 19. století se na polích místních sedláků pěstuje cukrovka a brambory a další plodiny, které přispívají i k rozvoji českého průmyslu a stradounští z tohoto profitují. V okolí vznikají cukrovary a lihovary. V roce 1900 je ve vsi postavena a zkolaudována nová budova školy. Světová válka, která vypukla v roce 1914, narušuje hospodářský rozvoj a na jejím konci je jen hlad a epidemie chřipky. Ale také vznik Československé republiky, která přináší nové naděje i pro potomky místních nekatolíků. Bourá se vše, co připomíná staré Rakousko-Uhersko. Jejím reprezentantem je pak římskokatolické církve a její místní představitel Václav Oliva. Ten byl po násilném záboru fary a kostela v Radhošti 21. listopadu 1920 násilím vystěhován. Po této akci byl na místní faru nastěhován farář nově vzniklé Církve Československé, k níž se přihlásila valná většina místních obyvatel, ze Stradouně až 90 %. Poté následovala žaloba a nad oblastí bylo dle kroniky obce vyhlášeno stanné právo (1923). Zábor skončil 25. března 1923, kdy byl kostel a fara opět navrácen římskokatolické církvi po soudním řízení, které se konalo od 10. do 17. srpna 1922 u krajského soudu v Chrudimi a z jehož rozsudku byli odsouzeni i občané ze Stradouně. Jejich odvolání k Nejvyššímu soudu v Brně nebylo úspěšné, naopak tresty byly zvýšeny na nepodmíněné (23. října 1923). Po žádosti o zmírnění trestů nakonec udělil prezident republiky T.G.Masaryk na základě žádosti o milost při návštěvě u senátora Klofáče milost, a to 29. září 1925. Poté se náboženské poměry uklidnily.